EXPEDICE ŽIVÁ AFRIKA

TRAGÉDIE Po páté hodině se mezi keři setkáváme s policejním autem. Na korbě jejich džípu je osm chlapů, někteří ozbrojeni puškami. Na dotaz ohledně dvou hledaných přátel přichází zdrcující věta. Oba naši kluci jsou mrtví. Jen jsem zavrávoral. Zpráva zní jako rána palicí do hlavy. Stávám se strašně slaboučkým. Proboha, to snad není možné. Mrtví kluci jsou zabaleni v cárech křídla na korbě. Policie popisuje místo havárie. O kilometr dál potkáváme druhé auto, jehož osádka se s námi vrací k místu neštěstí. Je to strašné. Z místa dopadu Masajové všechno pokradli. Motor, zbytky stroje, padák, vysílačku, foťáky… V klidu nenechali ani mrtvá těla. Zmizely boty, bundy, oblečení přílby, prostě všechno. Hrozné! V trávě se smutně choulí baterie z vysílačky a malá česká vlajka. Tu měli kluci odhodit nad Kilimandžárem. Neodhodili. Proč? Nacházíme i krabičku sirek Luckyboy, kluk štěstěny. Asi nefungovala… Místo je zoufale smutné, stejně jako cesta za mrtvými těly na policejní stanici. Auto vezoucí mrtvé má v náročném terénu defekt, při opravě nás přikrývá černá tma. Když nás uviděli muži s puškami, začali křičet a ukazovat na mne. Hlavní z nich vytahuje z kapsy plastik, uvnitř kterého jsem na dvou fotkách já se stařenkami. Fotky měl u sebe Josef při odletu. Snímky smutně získaly nový, zcela odlišný význam. Pozdě v noci ukládáme těla do budovy policejní stanice, se strašnými pocity se vracíme černou nocí s tragickou zprávou k expedičním autům. Na místo startu, kde ostatní stále čekají v nevědomosti….

V trávě se smutně choulí Josefův šátek, baterie z vysílačky a malá česká vlajka. Tu měli kluci odhodit nad Kilimandžárem. Neodhodili. Masajské obutí. Barum?

ČERNÝ KOLOTOČ V novém dni se vracíme na policejní stanici Ol Molog, kde bolestivě provádíme veškeré policejní zápisy. Rozjíždí se osudová ruleta, kterou s námi začnou všude hrát. My jsme ve hře jen malou bezmocnou kuličkou. Nikdo prý netuší, kdy a jak se událost odehrála. Slibuji peníze za cenné informace. Probíhá vyslýchání Masajů náčelníkem, výsledky mi tlumočí náčelník policejní stanice. Nikdo nic neví. Doktor ohledává mrtvé, je mi hrozně. David byl lékař a tolik toho pro lidi v Africe udělal. Mrtvá těla převážíme na patologii nemocnice v Moshi. Vracíme se do Arushe. Další den pokračujeme ve smutných záležitostech. Dle přání nejbližších z domova zajistíme kremaci pro Josefa a pohřeb pro Davida. Při poslední jízdě s mrtvými kluky z Moshi do Arushe se za oknem džípu vysmívá potměšilý vrchol Kilimandžára. Ukazuje se v celé nádheře, nezahalen jediným mráčkem. Proč takový nebyl dřív? Davidovi s jeho povahou by se toto rozloučení asi líbilo. Miloval hory a s nimi krásné vjemy. Na všem dokázal objevit nějakou radost. Nejčastějšími jeho slovy byly věty chvály a obdivu. I Josef jako horolezec, vodák a letec měl k horám a přírodě silný vztah. Jedeme poslední jízdu pod nejvyšší horou Afriky. Nesedím na sedačce, ale na rakvi!

Samopal a trosky rogala. Gumu z koleček Masajové rozřezali na své typické sandály. Příznačná červená barva Masajů s pozadím trosek rogala. Karmínoví krasavci se našim mrtvým klukům „postarali“ o všechny věci.

Dne 27. září 1994 při pokusu o přelet nejvyšší hory Afriky, Kilimandžára, tragicky zahynuli po pádu motorového rogala expediční pilot Josef Petr společně s lékařem a fotografem výpravy Davidem Pospíšilem. Dlouho očekávaný masív Kilimandžára se stal jejich konečnou. Velký sen o přeletu nejvyšší hory Afriky se přeměnil v sen osudový – poslední. Právě oni dva milovali Afriku nejvíce. Josef se často nechával pohltit džunglí, přinášel z pralesa vzorky nejrozmanitějších rostlin. Obdivoval jsem jeho nadšení, elán a touhu po poznání. Spolu jsme podnikali horolezecké výstupy, treky i výpady do džungle. Byl z nás nejlepší znalec Sahary, pohoří Hoggar i všech nástrah s pouští spojených. I ve člunu na rozbouřených peřejích v tropické rovníkové džungli mezi Pygmeji si počínal znamenitě. Dokázal s přírodou kdekoliv poměřit síly.

David Pospíšil toho pro Afriku udělal nejvíc. Jako lékař pečoval nejen o zdraví naše, ale pomáhal všude, kde se naše expediční Tatra objevila. Počínaje ambasádami a konče u posledního prcka, který se vynořil z houští s bolístkou. David si vždy našel čas, jakákoliv žádost i pohled postižených ústily v jeho zanoření mezi bedny s lékařským materiálem. Vždy něco našel, ať byla půlnoc nebo jsme právě snídali. Ve Středoafrické republice se účastnil složité operace, v Kongu ošetřoval napadeného gorilou (údajně). V nemocnicích nechával potřebný lékařský materiál. Největší část vezené zdravotnické pomoci směřovala k UNICEF a dětem bez rodičů ve válkou postižené Rwandě. S Davidem jsem trávil většinu afrického času. Stali jsme se navzájem zpovědnicemi, věděli jsme o sobě snad všechno. Dobrotou a nezištností se Davidovi nikdo nevyrovná. Mohu ještě někdy nalézt podobného kamaráda? Josef vezl domů primitivní palmový Betlém s černošskými postavičkami. Měl černý Bůh při jejich nehodě jinou práci? Chlapům, kteří Afriku nejvíc milovali a obdivovali, ukázala ona svou nejčernější tvář…

Výstavu AFRIKA v současné době stěhujeme. O jejím otevření v nové lokalitě Vás budeme informovat.

Magický Himálaj

afrika

facebook

Aktuality

Výstavy Livingstone

Výstava Šangri-la

Tamtamy času

Knihy Livingstone

past-na-rovniku-left

Tamtamy času

Třetí Everest

Šangri-la

vychodni afrika hejtmanek

Spolupracujeme

Bwindi Orphans

 

Partneři výstavy

dp 150 86 logo ingetour