Ing. JIŘÍ HANZELKA – Ing. MIROSLAV ZIKMUND

PYGMEJOVÉ

Nebezpečný lovecký život stojí pygmeje každoročně další oběti. V pralese Ituri není téměř trpasličí rodiny, která by neztratila alespoň jednoho ze svých mužů na lovu slonů. Tvrdý zápas s přírodou a podnebím je krutým sítem, ve kterém propadnou všichni slabí a méně schopní jedinci. Hrozný, ale účinný přirozený výběr zajišťuje u trpasličích kmenů, že dospívají jen nejodolnější jedinci.Chystáme se na obtížnou výpravu za trpaslíky do pralesa Ituri. Nebude to snadná cesta. Silnice vede jen okrajovou oblastí. Nejbližší trpasličí osady jsou od ní vzdáleny mnoho kilometrů, spojeny jsou s ní jen pralesními stezkami. Vedle plánů je třeba štěstí, protože pygmejové nemají stálá bydliště. Stěhují svoje osady nepravidelně.

Pygmejové

Zmocnilo se nás podivné vzrušení, když nás objalo šero pralesa. Váhavě, nedůvěřivě se k nám blíží dva staří trpaslíci. Jsou skoro nazí. Jen kolem beder mají zbytky potrhaného hadříku. Nízká, vrásčitá čela, rozpláclé nosy a na bradách strniště řídkých vousů. Náčelník se stařešinou vesnice. Nejsou vyšší než 135 centimetrů. Sůl, kterou jsme dali tlumočníkovi na cestu, splnila svoje poslání. Sotva představitelé kmene spatřili v našich rukou další mísu soli, spadl z nich strach a nedůvěra. Rozběhli se k nám. To už se z okolních houštin vynořuje jeden trpaslík po druhém. Chvíli jsme trochu nesví. Nemůžeme přivyknout vědomí, že dětské postavičky kolem nás jsou dospělí lidé, otcové a matky rodin. Že hromádky listí na pokraji mýtiny, které nám sahají sotva po prsa, jsou jejich obydlí. Téměř všichni trpaslíci mají přední zuby ubroušeny do špičky. Rty žen jsou propíchnuty až k zubům stejným způsobem, jako se u nás propichují děvčátkům ušní boltce.

Kongo, 28. 2. 1948 Kongo, 28. 2. 1948

Ženy si do otvorů ve rtech zapichují hlazená dřívka. Líbí se jim stejně jako našim ženám náušnice. Jen dospělí muži a ženy jsou „oblečeni“. Na řemínku kolem beder mají zavěšeny kousky kůže, hadříky nebo hrst trávy. Najednou si uvědomujeme, že i jejich těla mají nezvyklý tvar. Velkou hlavu a dlouhý trup na krátkých nohách. Zato ruce mají neúměrně dlouhé. Při chůzi vypadají trochu neobratně, jako by napodobovali kachní pochod. Přitom neohrabaně mávají rukama až za záda. V běhu jsou však hbití jako kočka. Nemůžeme se zbavit dojmu, že je jim lépe na stromech a ve spleti lisí než na zemi, protože po stromech lezou s neobyčejnou obratností. Jakmile jsme vzali do rukou mísu, nahrnuli se Bambuti kolem nás, každý s banánovým listem nebo kusem hladké kůry v rukou. Podělujeme je hrstmi soli. Dychtivě ji nabírají z listů do dlaní, mlsně olizují velké krystaly a drobná sůl jim chrupe mezi zuby. Taháme z kapes balíčky cigaret. Nový shluk kolem nás. Nabízíme nejprve náčelníkovi a škrtáme zápalku, abychom mu dali oheň jako prvnímu. Zápalka sice vzbudila rozruch, ale zůstala nepoužita. Náčelník rozlomil cigaretu na dvě poloviny, strčil je i s papírkem do úst, přibral krystalek soli a spokojeně pomlaskává. Chutná mu. Snědl osolenou cigaretu i s papírkem. Podělujeme ostatní. Nabízíme také peníze, ale nikdo je nepřijímá. Přežvykují spokojeně cigarety a polykají je jako nejlepší pochoutku. Teprve teď zavládla v osadě všeobecná spokojenost. Z knihy AFRIKA SNŮ A SKUTEČNOSTÍ (krácené pasáže)

Výstavu AFRIKA v současné době stěhujeme. O jejím otevření v nové lokalitě Vás budeme informovat.

Magický Himálaj

afrika

facebook

Aktuality

Výstavy Livingstone

Výstava Šangri-la

Tamtamy času

Knihy Livingstone

past-na-rovniku-left

Tamtamy času

Třetí Everest

Šangri-la

vychodni afrika hejtmanek

Spolupracujeme

Bwindi Orphans

 

Partneři výstavy

dp 150 86 logo ingetour